Rozhovor s tvůrci filmu Balada o bílé krávě. 

Odkud se vzal námět vašeho filmu? Je inspirován konkrétními lidmi, které znáte, nějakým skutečným příběhem, o kterém jste slyšeli nebo četli?

Behtash Sanaeeha: Podobný příběh zažívá řada lidí kolem nás a jistě se takové věci dějí mnoha lidem na celém světě. Hlavní postavy jsou inspirovány lidmi, které známe a psány podle nich. V závěrečných titulcích film věnujeme Mině, tedy skutečné Mině, matce Maryam. Ženě, která nás inspirovala. A samozřejmě jsme také podnikli rozsáhlé rešerše a mluvili s celou řadou lidí, kteří museli čelit podobným situacím jako v našem filmu.

 BALADA O BÍLÉ KRÁVĚ působí jako intenzivní spolupráce vás dvou. Povězte nám prosím o tom, jak jste při natáčení filmu spolupracovali. Změnil se váš přístup v průběhu tří filmů, které jste společně natočili? Jak Maryam při natáčení přistupovala k dvojroli hlavní herečky a spolurežisérky?

Maryam Moghaddam: My jsme odjakživa pracovali společně jako tým, nikoli zvlášť, a to vždy v každém kroku, od prvopočátečního nápadu až k finálnímu tvaru. Všechna rozhodnutí před začátkem natáčení děláme společně. Díky tomu mezi námi vzniká bezpodmínečná vzájemná důvěra. Během natáčení pak, když jsem stála před kamerou a Behtash za kamerou, věděla jsem, že mohu naprosto důvěřovat jeho rozhodnutím.

Současný Írán ve filmu zobrazujete jako běžnou, moderní zemi, zatímco název odkazuje ke starobylému podobenství z Koránu, které odkazuje na symboličtější významovou rovinu. Proč jste zvolili právě tento název?

Maryam: Írán je sice v mnoha směrech moderní společnost, avšak jeho zákony jsou založeny na islámském právu šaría. Kráva je pak v náboženských obřadech obvykle obětinou. V našem filmu je bílá kráva metaforou nevinného člověka odsouzeného k smrti. Jedna z kapitol Koránu, súra „Kráva”, pojednává právě o jednom z pojmů práva šaría, který se k násilí na druhém člověku vztahuje v duchu rčení “oko za oko”. Předepsaným trestem za takové provinění je nějaká forma náhrady, kdy se lidskému životu a dokonce i částem lidského těla připisuje určitá peněžní hodnota.

Behtash: Tato metafora však neslouží jen jako zdroj názvu našeho filmu. Téma je ve filmu akcentováno opakovaně, například v Mininých snech či v poslední scéně, kde pracujeme s motivem mléka. Ostatně metafory a významová mnohoznačnost jsou v perské kultuře užívané velmi hojně, nalézáme je v literatuře a zejména v poezii, a naší snahou je tuto další interpretační rovinu vnášet i do naší filmové tvorby.

Řada problémů, s nimiž se Mina potýká a které ji hrozí potopit – existenční problémy, nedostatek peněz, chaotická a netečná byrokracie házející klacky pod nohy, nedostatek dostupného bydlení, malá nebo žádná podpora pro rodiče samoživitele – to vše bude znít povědomě zejména ženskému publiku na celém světě. Co je podle vás na jejím příběhu obecně platné a které aspekty jsou naopak specificky íránské?

Maryam: Mina žije ve společnosti plné násilí na ženách. Ženy se musí se podřizovat misogynním zákonům a na světě dnes najdete jen málo zemí, kde ženy čelí tak extrémní nespravedlnosti jako v Íránu. Ztráta společenského postavení po smrti manžela a každodenní zápas, aby zvládla sama vychovávat dceru, jsou však univerzální témata. Pravdou je, že většina samoživitelů a většina nejchudších na naší planetě jsou ženy.

Otázka pro Maryam: Co pro vás bylo největší výzvou při ztvárnění postavy Miny? S jakými aspekty její osobnosti jste se nejvíce ztotožnila a které pro vás naopak byly nejtěžší?

Maryam: Mina je úplně jiná, než já v celé řadě vlastností, ale problémy, s nimiž se potýká, dobře znám, je mi blízká její nezdolnost, sebevědomí i její zármutek. Ztvárnit Minu nebylo lehké, je to složitá postava, ale bylo to zajímavé, byla to výzva. Mina má daleko do stereotypu slabé ženy, jak jsou ženské hrdinky obvykle nahlíženy v íránském filmu, je to postava, která kromě slabosti a zranitelnosti projevuje i velkou vnitřní sílu. Je to zkrátka lidská bytost z masa a kostí.

Další propracovanou a životnou postavou je Minina dcera Bita. Proč jste se rozhodli ji napsat jako hluchoněmou? V čem je podle vás podobná matce (kromě zjevných momentů, jako jejich společná láska k filmu nebo bojovný duch, s nímž čelí šikaně ve škole) a v čem se naopak liší?

Behtash: Stejně jako její matka je Bita žena a Íránka. Ačkoli zatím ještě nemá vlastní hlas, bojuje za sebe a doufá v lepší budoucnost. Jak si správně všímáte, Bita a její matka jsou dvě části jednoho celku, dvě nevinné bytosti obdařené bojovným duchem, smyslem pro spravedlnost a silným vědomím vlastní důstojnosti.

Ve vašem příběhu hraje velkou roli i film jako médium, odkazuje se v něm na řadu děl od Malé princezny se Shirley Templeovou a již klasický íránský film Bita (1972) s legendární íránskou herečkou a zpěvačkou Googoosh v hlavní roli, až po turecké televizní seriály. Co pro vás filmové tradice znamenají a jak vás ovlivnily?

Behtash: Máte pravdu, tyto časté odkazy jsou do značné míry důsledkem toho, že jsme oba cinefilové. Láska k filmu má v Íránu silnou tradici a tato tradice je přes veškerá omezení dosud velmi živá. Film máme rádi už od dětství a proto pro nás bylo důležité tento prvek našeho dětství vtělit i do postavy Bity.

Maryam: V dětství jsme zažili nelehkou dobu, bylo poznamenáno islámskou revolucí a íránsko-iráckou válkou, takže jediné hezké zážitky nám poskytoval film a kouzlo kinematografie.

BALADA O BÍLÉ KRÁVĚ je natočena velmi filmově, časté je střídání portrétně snímaných tváří postav v detailu s velkými, pečlivě prokomponovanými celky s více postavami v záběru. Kompozice je často členěna architektonickými prvky jako jsou okna, dveře, schodiště. Mohl byste blíže popsat jak volíte kompoziční řešení scény?

Behtash: S architektonickými prvky pracujeme často, jsou hlavní ingrediencí, jejíž pomocí budujeme v našich filmech atmosféru. Architektura je zároveň významotvorný prvek, který slouží k vyzdvižení ústředního tématu. Prvky, které zmiňujete – okna, dveře atd., v tomto filmu používáme jako opakující se motiv. Chodby a schodiště spojující jednotlivé prostory, otevírání a zavírání dveří a oken, to vše diváka vybízí k úvahám o svobodě a volnosti. Jinak se snažíme vyhýbat zbytečným pohybům kamery a složitým mizanscénám, ve filmu usilujeme o jednoduchost a minimalismus. Tím, že pracujeme s detaily i většími celky dáváme našim postavám prostor, možnost se kameře přiblížit či naopak vzdálit, jak vyžadují různé dramatické situace. V tomto přibližování a vzdalování dostávají kompozice a harmonie další významy. Tento zájem má kořeny v naší lásce k výtvarnému umění, zejména malířství.

Íránská kinematografie je dnes jedním z nejuznávanějších, nejobdivovanějších a také nejvlivnějších vkladů do globální kultury. V čem spatřujete význam íránského filmu doma a ve světě?

Maryam: Íránský film je možná jedinečný svou upřímností a poctivostí v zobrazování společenských a lidských problémů, což ale vzhledem k cenzuře není vždy jednoduché. Filmy, kterým se to podaří, však mohou mít o to větší účinek. Mohou se stát oknem, které umožní lidem ve světě na jedné straně a na druhé straně Íráncům, žijícím v jisté izolaci, aby se navzájem spatřili.