Francouzská herečka Noée Abita ztvárnila hlavní roli ve filmu SLALOM, příběhu dospívající vrcholové lyžařky, jejíž život se rozjede po velmi neočekávaném a příkrém svahu... Noé se narodila v roce 1999 a Slalom je jejím pátým celovečerním filmem. Všechny její snímky byly uvedeny na významných festivalech: Moje dny slávy (2019, režie Antoine de BARY, premiéra v sekci Horizonty na MFF v Benátkách), Genesis (2018, režie Philippe Lesage, premiéra na MFF v Locarnu), Utop se nebo plav (2018, režie Gilles Lellouche, premiéra na MFF v Cannes) a Ava (2017, režie Léa Mysius, premiéra na MFF v Cannes).  

Před Slalomem jste hrála v posledním krátkém filmu Charlène Favierové Odol Gorri. Jak se vám spolu pracovalo poprvé?

Slyšela o mě ve snímku AVA, který běžel v Cannes, a ozvala se mi. Šly jsme na kávu, protože se mnou chtěla probrat svůj krátký film.

Tenkrát už měla Slalom v hlavě – zmínila se vám o něm?

Ano, mluvily jsme o plánu na celovečerní film, ale bez toho, že by mě v něm chtěla. Poslední den natáčení Odol Gorri se mě Charlène na večírku zeptala, zda bych nechtěla hrát ve Slalomu. Zeptala se, zda chci být její Lyz, a bylo to!

To dokazuje, že spolu dobře vycházíte!

Ano, báječně. Jsme opravdu blízké přítelkyně.

Jak vám vyložila Slalom a vaši postavu, Lyz?

Shrnula nejdřív děj filmu a pak mi řekla: „Lyz je bojovnice! Chce lyžovat, chce vyhrávat, chce být vidět. A pak potká Freda, konečně se bude cítit milovaná a viděná, a to ji dostane pod jeho kontrolu.“ Charlène chtěla zdůraznit, že je Lyz bojovnice. Mnohokrát ji tak popsala.

Je Lyz také postava hledající lásku?

Zoufale touží po láce! Chce být vidět, chce uznání, chce pro někoho zářit. Proto se do tohoto příběhu vrhne zcela po hlavě. Je to však spirála dolů – ona ji ale překoná. Je to její comeback.

Chtěla jste zářit pro svou režisérku?

Samozřejmě chci jako herečka podat své maximum. Také chci, aby mě naučila něco o sobě, co nevím. Chtěla jsem, aby na mě byla pyšná, aby byla spokojená a dosáhla, čeho chce. „Zářit pro ni“ možná není to pravé spojení, ale chtěla jsem tam pro ni být. Což znamená tlak, ale i vzrušení. Je to elektrizující, krásná energie, zvláště pokud jde o lidi, které milujete.

Jaká je Charlène na place?

Charlène ví, co chce a co nechce. Takže všechno běží velmi rychle. Je velmi komunikativní, plná energie, ale zároveň naprosto soustředěná na to, co má v plánu. Charlène je vůdce, který podporuje svůj tým a zároveň je ohleduplný, což miluju. Nehrají se žádné hry, nic není řečeno náznakem, ale napřímo – a přitom s respektem.

Již v Odol Gorri jste musela natáčet náročnou scénu, v níž jste coby postava obětí dospělého. Jak jste se v podobných scénách cítila ve Slalomu?

Měl jsem strach, protože to nejsou snadné scény. Ale to je téma filmu a já je chtěla podpořit, odsoudit sexuální násilí ve sportu. A s Jérémiem jsme si okamžitě sedli. Bylo mezi námi hodně vzájemného respektu a ohleduplnosti. Před natáčením a během něj jsme hodně diskutovali, otevřeli jsme všechny důležité otázky, aby nedošlo k žádným nedorozuměním a všichni jsme věděli, co a jak a byli v pohodě. Byla to naše práce, a proto jsme udělali vše proto, aby se povedla co nejlíp.

I přes závažnost toho co jste měli ztvárnit, bylo natáčení příjemné?

Ano, na place byla vážně skvělá atmosféra, byli jsme moc spokojení! Užili jsme si to, nasmáli jsme se – a díky za to, protože hrát takové postavy a scény není úplně jednoduché. A navíc jsme hráli ve velmi drsných klimatických podmínkách, bylo opravdu chladno. Neustále jsme byli unavení, takže díky za radostnou atmosféru.

Hledala jste si hodně materiálů o sportovním světě a reálných kauzách zneužívaných mladých žen?

Úplně ne. Charlène o tom se mnou mluvila, protože věděla o tématu mnohem víc než já, ale já jsem nechtěla shánět příběhy a vrtat se v novinových zprávách. Připravovala jsem se hlavně fyzicky, protože to mi připadalo nejpodstatnější. Vytvořila jsem schránku pro Lyz, vytvořila jsem tělo, pak jsem do něj vklouzla a zbytek se udál naprosto přirozeně. Abych získala tělo vrcholné sportovkyně, trénovala jsem s Emilií Sochou, která je skutečná trenérka v lyžařské škole jako Fred, postava hraná Jérémiem Renierem. Trénovala mě v různých tělocvičnách a také jsme společně lyžovali. Dalo mi to možnost pochopit každodenní život těch dětí, které neskutečně trénují a jejichž těla se mění. Také pro mě bylo klíčové cítit hory, které jsou pro mě neznámým prostředím. Chtěla jsem skutečně zažít tohle nepřátelské prostředí, kde je extrémní zima. Není to jako pařížská zima. Oblečení je mnohem přiléhavější, cítíte větší napětí, každý pohyb je promyšlený a fyzicky se něco vytváří. To byla moje hlavní příprava. Potom, co se mentální přípravy týče, jsme s Charlène hodně mluvily o tématu, které obě považujeme za důležité, takže jsme byly zcela sladěné. Ani jsme nemusely scény cvičit. Byly jsme si jisté samy sebou, týmem a hlavně poselstvím, které jsme chtěly předat. Byla jsem Lyz, a kdykoliv jsem zapochybovala, Charlène mě navedla.

Byla jste sladěná s Charlène a také už jste dříve pracovala s Yannem Maritaudem, jejím kameramanem. Uklidňovalo vás to?

Ano, ale nebála jsem se natolik, že bych potřebovala uklidňovat. Ale je pravda, že jsem Yanna znala, setkali jsme se při natáčení Odol Gorri, Charlènina krátkého filmu. Celý tým, všichni technici i herci byli rádi, že tam mohou být, navzdory tvrdým podmínkám. Byli jsme jako rodina – bylo mezi námi obrovské množství lásky a respektu a vše šlo velmi dobře.

To, co herec zažívá během natáčení, a konečný výsledek na plátně, mohou být úplně odlišné. Šokovalo vás to, když jste film zhlédla?

Ano, ale v jiném smyslu. Vidět se je vždycky velmi nepříjemné. Nejsme na to zvyklí. Je to opravdu náročné, protože jde o náročný film, ale také proto, že je šok vidět to, na čem jsme měsíc a půl pracovali, v konkrétní podobě. Na tomto snímku se mi líbí, že odsuzuje sexuální zneužívání ve sportu – to je hlavní téma, ale také je o Lyzině odhodlání, které ji žene kupředu. Jde o skvostný příslib, plný naděje a odvahy, a to jsem se také u své postavy snažila ztvárnit.

Jde o téma, které lze převést do filmového průmyslu?

Samozřejmě, do filmového nebo jakéhokoliv jiného průmyslu. Je to příběh o kontrole, o dospělém, který nerespektuje hranice a zneužívá mladou ženu. A nehledě na to, zde se to děje ve sportu, u filmu nebo v práci, podstata je tatáž.