Šátka Gmiterková

Romantická komedie Povaha lásky vypráví o vysokoškolské učitelce Sophii. Tu zastihneme v momentě, kdy je spolu se svým manželem Xavierem na večeři u známých. Společně diskutují o vášni a intimitě a my pochopíme, že vztah ústředního páru je funkční, přátelský, klidný, předvídatelný, ale chybí mu jiskření a náboj - zkrátka cokoliv, co by jen trochu zavánělo ohnivou tělesnou láskou. Sophie navíc vyučuje filozofii a sice svým posluchačům dovede zprostředkovat, co o lásce a toužení napsali velcí filozofové, ale to ji ani zdaleka nepřipraví na setkání s truhlářem Sylvainem. Ten je přesným opakem jejího utahaného manželství s Xavierem. Její dva muži nemohou být rozdílnější - zatímco manžel ji stimuluje intelektuálně a dobře se s ním povídá, u Sylvaina je pokaždé katastrofa, když otevře pusu.

Máme tedy co dělat s filmem, kde je důležitým motivem ženská nevěra. To je docela oblíbený filmový námět, ale většinou je vlastní o dost temnějším žánrům, například thrillerům nebo filmům noir. Tady se k věci přistupuje jinak. Samotný drobný nástin příběhu nám asociuje spíš červenou knihovnu, na což je film hrdý a za druhé si dovede z vlastních klišé různými klišé prostoupených zápletek jak střílet, tak se nad nimi vážně pozastavovat a obalit je vážnějšími otázkami. Například co se stane se společnými city, pokud jeden z partnerů onemocní fatální degenerativní nemoci? Lze milovat někoho čistě pro jeho duši a intelekt, bez ohledu na tělesnost? Kde se láska bere, jak a proč trvá, kam se ztrácí a není její hledání náhodou celoživotní honbou za přeludem? Má fyzická přitažlivost nějaké konečné datum spotřeby?

Pokud vám chyběly filmy kanadského režiséra Xaviera Dolana, Povaha lásky může být svého druhu náplast. Podíleli se na něm jeho klíčoví spolupracovníci; hlavně Monia Chokri, herečka známá z Dolanových filmů Laurence Anyways a Imaginární lásky, která snímek napsala a režírovala, a uvidíte ji i v jedné z vedlejších rolí. I když se o Povaze lásky bavíme jako o svého druhu romantické komedii, není to žádná Pretty Woman, ale spíš tak po Dolanovsku, dramatická srážka dvou světů.

Jednoho ze dvou osudových mužů, tesaře Sylvaina, ztvárnil Pierre-Yves Cardinal, kterého Dolan k sobě obsadil do svého ceněného filmu Tom na farmě. Když už si všímáme postav a jejich hereckého ztvárnění, pak nelze pominout vynikající komediální timing hlavní hrdinky Sophie, který jí vetkla herečka Magalié Lépine Blondeau. A do té „dolanovské“ třetice je tu kameraman André Turpin, který celou vizuální stránku Povahy lásky postavil na rychlých a dramatických zoomech, a hodně v duchu reklam na pivo nebo colu jako z 90. let. Dost často se také vrací záběry na zrcadla, v nichž vidíme zdvojené či ztrojené obrazy Sophie jako hrdinky příznačně rozpolcené ve svých citech. Jedním z klíčových slov je tím pádem kýč (ryze v pozitivním slova smyslu!), hravost a smyslná atmosféra, takže v Povaze lásky se mísí docela nezvyklé tóniny a stylizace.