Ben'Imana
Ve společnosti hledající usmíření se jedna žena musí vyrovnat s bolestí, kterou žádný soud nedokáže uzavřít.
Rwanda, 2012. Od genocidy Tutsiů uplynulo bezmála dvacet let, po celé zemi se ale stále organizují komunitní tribunály, které mají pomoci zacelit společenské trhliny a nalézt usmíření. Vénéranda, přeživší genocidy, moderuje dialog mezi oběťmi a rodinami pachatelů. Když ale zjistí, že její dcera otěhotněla, musí čelit stínům vlastní minulosti. Vůbec první rwandský film uvedený na festivalu v Cannes obnažuje zemi, která se navenek uzdravuje, uvnitř ale stále krvácí. Jak těžké je odpustit? Jak najít spravedlnost a vnitřní klid? Společenské, ale současně i intimní mezigenerační drama definují neobyčejně silné ženské postavy, které správně tuší, že smutek a naděje někdy sdílejí stejnou cestu.
Režie
Rwandská rodačka Marie-Clémentine Dusabejambo je filmový samouk. Své první kroky ve filmovém světě udělala v roce 2008 v kolektivu mladých filmařů ve své čtvrti. V roce 2010 zvítězila ve scenáristické soutěži pořádané Tribeca Film Institute, díky níž vznikl její první krátký film Lyiza. Ten měl premiéru na filmovém festivalu Tribeca v roce 2011 a o rok později získal cenu Bronze Tanit na filmovém festivalu v Kartágu (JCC).
Působila jako archivářka na dokumentární sérii Why We Hate?, kterou režírovali Sam Pollard a Geeta Gandbhir a jejímiž výkonnými producenty byli Steven Spielberg a Alex Gibney. Pracovala také jako asistentka režie na filmu Faces We Lost režiséra Piotra Cieplaka. Její krátké filmy Lyiza, A Place for Myself a Icyasha byly uvedeny na významných mezinárodních festivalech a získaly řadu ocenění. Marie-Clémentine Dusabejambo žije v Kigali. Film Ben’Imana je jejím celovečerním debutem. Byl uveden na festivalu v Cannes 2026 v sekci Un Certain Regard.
